Instituce zasvěceného života lze členit dle celé řady kritérií. Tím základním dělením institucí zasvěceného života je dělení na:
- Řeholní instituty– společným znakem je život v komunitě dle určité řehole a po složení třech slibů: chudoba, čistota, poslušnost.
- Sekulární společenství
- Společnosti apoštolského života
- Zasvěcený život mimo instituty
Řeholní instituty lze dělit na:
- řeholní řády – kde řeholníci (mniši, bratři) a řeholnice (mnišky-jeptišky, sestry) skládají tzv. skládají slavné sliby
- řeholní kongregace – kde jsou skládány jen tzv. jednoduché či věčné sliby
Řeholní řády lze dále dělit na:
- mnišské
- řeholní kanovníky
- žebravé řády
- řeholní kleriky
- rytířské řády
Řeholní kongregace lze dále dělit na:
- řeholní kleriky
- řeholní laiky
- ženské kongregace
Dalším možným dělením je dělení dle apoštolátu na:
- kontemplativní – též rozjímavé, zaměřené především na modlitbu a rozjímání; typickým znakem je život v odloučení v klausuře kláštera
- činné – např. školské či ošetřovatelské řády a kongregace, často působící mezi laiky
- kontemplativně činné – průnik obou předchozích, např. mendikanti
Jiným dělením je na:
- mužské řády – či mužské větve řádů
- ženské řády – či ženské větve řádů; někdy označované jako 2. řád
- ženské kongregace – často existující bez přímé vazby na mužský řád
- třetí řády (terciáři) – laická větev některých řádů, žijící obvykle v běžném prostředí