Založení a vzestup kláštera
Klášter Plasy založený pravděpodobně roku 1144 knížetem Vladislavem II. a jeho ženou Gertrudou byl první panovnickou fundací řádu cisterciáků a druhým založeným cisterciáckým klášterem u nás. Od panovníka obdržel založený klášter čtyři vesnice – Kaznějov, Sechutice, Vrážné, Nebřeziny, od pražského biskupa Oty pak vesnici pátou. První skupina řeholníků v čele s opatem Konrádem přichází do této lokality z opatství v Langheimu 25. 3. 1145, která je brzy poté doplněna o dalších devět řeholníků, započínajících se stavbou provizorních dřevěných objektů. Již roku 1154 je však za opata Ynona započato s výstavbou kamenného chrámu Nanebevzetí Panny Marie a k jižní stěně přiléhajícího konventu. Konventní kostel byl vysvěcen olomouckým biskupem Robertem roku 1204. Kolem roku 1265 vzniká, dost možná v souvislosti s oblibou zdejšího kláštera u tehdejších panovníků, ve východní části areálu kláštera tzv. královská rezidence – residentia regia. Spolu s ní po vzoru pařížské Sainte-Chapelle vzniká jižně od rezidence i soukromá panovnická oratoř – dvoupatrová kaple, která se ve své raně středověké podobě, byť vklíněna do hmoty barokní sýpky, dochovala dodnes.
Hospodářská činnost kláštera byla podřízena řádovým tradicím spojeným s kultivací neosídlených území a hospodaření na nich prostřednictvím založených hospodářských dvorů – grangií. K roku 1250 je v papežském potvrzení majetku kláštera zmiňováno 11 takových grangií. Postupně tak klášter získává od panovníka či šlechty další vesnice a území, která případně vhodně směňuje za jiná výhodněji umístěná. Některé vesnice jsou rušeny a místo nich jsou zakládány rovněž hospodářské dvory, kde potřebné činnosti vykonávají buď přímo mniši nebo laičtí konvrši. Svého územního maxima dosahuje klášter v roce 1326 koupí vsi Chrisznam. Krátce na to klášter postupně opouští řádové tradice a stává se běžnou feudální vrchností, neboť začíná vybírat dosud zapovězenou feudální rentu. Z hlediska správy se ke slovu dostávají i rychty, jakožto správní centra. Na přelomu 14. a 15. století drží klášter městečka Kralovice a Žihle, na 70 vesnic a přibližně 13 hospodářských dvorů.
Úpadek kláštera
První finanční potíže kláštera se objevují již v druhé polovině 14. století mj. v důsledku vysokých daní zavedených Václavem IV. Již tehdy docházelo k zastavování méně významných pozemků poddaným. V roce 1419 zastavuje klášter čtyři vesnice Hanušovi a Bedřichovi z Kolovrat na Libštejně a Krašově a další zástavy pokračovaly tak, že do roku 1421 klášter ztratil pět šestin svého majetku.
Zásadní ranou pro klášter byl rok 1420, kdy údajně 3. června vlastní klášter do základu vypálila husitská vojska, část řeholníků pobila a zbytek rozprášila. Opat Gotfríd přesidluje do Manětína, část řeholníků do Plzně. Zbývající statky kláštera do roku 1425 postupně král Zikmund rozprodal. Prodána byla dokonce i klášterní knihovna, která se roku 1431 dostává do vlastnictví kláštera na Mariánském vrchu u Brandenburku. Sedm bratří v čele s opatem Tillmannem se do ruin konventu vrací kolem roku 1431 a začínají s dílčími opravami. Následně došlo k dílčímu navrácení majetků, nicméně klášter ztrácí samostatnost a v následujícím období je řízen z mateřského kláštera v Langheimu. Klášteru tehdy zbylo jen pět vesnic a několik vesnic pustých. Pomoci se dostalo klášteru i z mateřského opatství v Langheimu. Ovšem již v roce 1543 jsou opět téměř všechny statky kláštera zastaveny Floriánu Gryspekovi, aby klášter mohl zaplatit kontribuci za válku s Turky. V následujícím období až do počátku 17. století klášter tak tak přežívá. I přes nepříznivou finanční situaci byla v roce 1601 zahájena přestavba laického kostela u klášterní brány v severní části areálu. V roce 1608 v klášteře sice přežívají jen dva bratři, ovšem roku 1611 byl laický kostel ku cti P. Marie Růžencové vysvěcen.
Při Stavovském povstání se tehdejší opat postavil na stranu Habsburků pomocí pražskému místodržícímu Martinicovi a finanční podporou Plzně, kterou posléze podpořil i klášterním oddílem. Po dobytí Plzně však opat padl do zajetí a následně musel být konventem vyplacen. Mezitím však roku 1618 vyplenila Plasy i několik klášterních vsí vojska generála Mansfelda. Koncem roku 1619 či na jaře 1620 byl klášter znovu vypleněn nizozemskými vojáky. A tak na podzim roku 1620 zbývá v klášteře jen jeden ovčák.
Postupná obnova kláštera
Po bitvě na Bílé hoře nastává obrat v hospodářské situaci kláštera, které mu je z rozhodnutí císaře Ferdinanda II. navrácen nejen původní, ale i Gryspekům konfiskované kaceřovské panství či dvůr Kalec. V roce 1628, kdy v klášteře žilo jen 8 řeholníků, začíná s postupnou obnovou poničených budov kláštera. Ovšem v letech 1639 a 1647 byly Plasy opět vypleněny vojskem a tak není divu, že v roce 1640 čítal počet řeholníků v klášteře jen 12 osob. Brzy na to však začíná skutečný stavební rozvoj. Nejprve se jedná o přestavbu původní kaple v Mariánském Týnci na kostelík, následně v letech 1661-1666 přestavba klášterního chrámu panny Nanebevzetí Panny Marie. Postupná obnova hospodářství kláštera umožnila další rozvoj a přikoupení např. roku 1678 za 27500 zl. hradu Krašov i s okolním panstvím. V roce 1680 dochází k selské rebelii, kdy poddaní za trest museli např. vysázet lipovou alej z Kralovic až k Mariánské Týnici, z níž se dodnes dochovala jen tzv. Radimova lípa. V letech 1685 až 1686 se uskutečňuje stavba barokní sýpky dle plánu Jeana Baptisty Matheye, která do své hmoty včleňuje starší dvoupatrovou královskou kapli, následně přestavba gotického hřbitovního kostela sv. Václava dokončená roku 1690 a konečně v letech 1693 až 1698 stavba nové prelatury, jejíž dokončení se však Mathey již nedožil. Založeny jsou i dvě nové vesnice pojmenované po tehdejším opatu Ondřeji Troyerovi – Ondřejov a Trojerovice (Trojany).
Přibližně od roku 1707 působí v klášteře architekt Jan Blažej Santini-Aichel. Ten nejprve realizuje přestavbu kaple Jména Panny Marie v Mladoticích, na které tehdejšímu opatu Evženu Tyttlovi, který sám byl velkým znalcem tehdejší architektury, demonstruje své schopnosti. Ten následně Santiniho pověřuje přípravou plánů na přestavbu probošství v Mariánské Týnici a především pak stavbu nového konventu kláštera v Plasech. S tou je započato v roce 1711 a již v roce 1725 stavba pokročila natolik, že se polovička řeholníků mohla přestěhovat ze starého konventu do nového. V té době žilo (1729) žilo v klášteře 47 kněží, 6 kleriků a 6 bratří laiků. Zbylí řeholníci byli uvedeni do nového konventu 13. 11. 1736. Stavbu nového konventu uskutečnil místní stavebník Matěj Ondřej Kondel. Po Santiniho smrti v roce 1723 stavbu dokončuje Ferdinand Špaček, dosti možná i za účasti spíše Kryštofa Dientzenhofera než jeho syna Kiliána Ignáce, avšak na výstavbu nově zamýšleného chrámu již nedošlo. Nicméně hospodářská situace kláštera byla velmi dobrá a tak se dařilo dokončovat i další stavby a renovace např. v Mariánské Týnici či na Kaceřově.
Zánik kláštera
Posledním plaským opatem byl Celestin II. Werner, kterého se kvůli jeho přísnosti pokusili kralovický farář a administrátor v Plané otrávit. Dne 24. 10. 1785 podepsal Josef II. dekret o zrušení 30 klášterů a mezi nimi i kláštera Plasy. Tou dobou bylo v konventu 43 kněží, 3 klerici, 7 noviců a 5 konvršů. Do majetku kláštera patřilo město Kralovice, 56 vesnic, 16 dvorů a 4 domy a byl před převodem do náboženského fondu vyčíslen na 1.400.282 zl. Knihovna byla předána pražské univerzitě, přičemž velká část cenných knih se dostala později do Národní knihovny v Praze. Poslední řeholníci opustili konvent v dubnu 1786, přičemž opat Werner tu směl zůstat ještě další 3 roky. Poté se přestěhoval do domu zakoupeného Nebřezinách, kde 24. 11. 1813. Vlastní konvent vymřel profesorem bohosloví P. Corneliem Stephanem v roce 1829, resp. Marcelem Fendrichem o 3 roky poději.
Panství Plasy s Bělou, Krašovem a Kaceřovem koupil roku 1826 rakouský kancléř Klement Václav Lothar kníže von Metternich-Winneburg za 1.100.050 zl.
Období po zániku konventu
Kníže von Metternich nechává přestavět novou prelaturu na zámek a hřbitovní kostel sv. Václava na rodovou hrobku, do které nechal přenést 9. 8. 1828 ostatků členů rodiny a kam byl i on sám roku 1859 pochován. Při přestavbě prelatury na zámek zaniká i laický kostel Panny Marie Růžencové. Klášterní chrám Nanebevzetí Panny Marie se stává kostelem farním.
27. srpna 1894 zachvátil klášter od požehování sudů ve zdejším pivovaru požár, který se podařilo zdolat až téměř za týden. Kopule nad kaplí sv. Bernarda hořela dokonce až do 9. září, kdy se zřítila. Škody na střeše a 2. patru konventu se naštěstí podařilo opravit díky pojištění konventu.
Zámek v Plasích byl rodu Metternichů konfiskován na základě dekretu prezidenta republiky číslo 12/1945 Sb. rozhodnutím Okresního národního výboru v Kralovicích dne 18. 8. 1945
Objekt byl od roku 1948, kdy jej převzal Okresní národní výbor v Kralovicích využíván různými institucemi k nejrůznějším účelům.
Roku 1963 byl v barokních sklepeních pod bývalou prelaturou vybudován k objektu poměrně bezohledným způsobem kryt pro případné ukrytí štábu správy severního Plzeňska. Hospodářské objekty areálu kláštera využíval zdejší Školní státní statek.
V roce 1995 byl areál kláštera prohlášen národní kulturní památkou. V následujících letech proběhl průzkum objektu, který potvrdil např. tradované údaje o založení kláštera na dubových pilotech apod.
Od 1. 1. 2009 získává část klášterního areálu Národní technické muzeum, které po provedení nezbytné rekonstrukce otevřel v prostoru bývalého hospodářského zázemí kláštera (pivovar, sodovkárna, mlýn) Centrum stavebního dědictví. Reprezentační části areálu (konvent, prelatura, sýpka) spravuje národní památkový ústav. V prostorách bývalé spilky ležáckých sklepů funguje od roku 2015 soukromý pivovar s šenkem a restaurací.
Od roku 2017 probíhá rekonstrukce bývalé prelatury, později zámku Metternichů, který by měl být po dokončení rovněž zpřístupněn veřejnosti.